Nahrávám...
Zpět

Ukázková tabule Štědrovečerní

 

 

 

 

 

 

Ukázková tabule Štědrovečerní

I v tomto adventním čase, plném příprav, středisko gastronomických služeb připravilo pro žáky ukázkovou tabuli na téma Štědrý večer. Přestože i Vánoce podléhají moderním trendům naše ukázková dekorace je zhotovena v tradiční červené barvě. Slavnostní menu je zcela moderní a inspirovali jsme se nabídkou Chateau St. Havel Praha.

Štědrý den 24. prosince, je posledním dnem přípravy na vánoční svátky. Ve středověku se někdy jednalo o poslední den roku, který začínal nejčastěji právě na slavnost Narození Páně 25. prosince. Se Štědrým dnem je spojeno množství vánočních zvyků a pověr, například štědrovečerní večeře a rozsvěcování vánočního stromečku nebo pověra, že kdo se během dne postí, uvidí večer zlaté prasátko.

Tradice zdobení vánočního stromečku nemá v Česku dlouhou tradici. Poprvé jej postavil pro své přátele v roce 1812 ředitel pražského Stavovského divadla Jan Karel Liebich na svém libeňském zámečku Šilboch. Nový zvyk se však začal prosazovat jen pozvolna, a to až ve 40. letech 19. století v bohatých pražských měšťanských rodinách. Do venkovských stavení pronikaly ozdobené vánoční stromečky ještě pomaleji. Až do první světové války bývala v mnoha domácnostech pouze ozdobená smrková nebo jedlová větev

Po večeři bylo zvykem zpívat koledy a případně rozdávat dárky. Nadělování dárků bylo původně spjato s 6. prosincem, památkou svatého Mikuláše, avšak postupně se tento zvyk téměř úplně přesunul na Vánoce. Tradičně je ten, kdo „naděluje dárky“, nazýván Ježíšek, čímž se vyjadřuje víra, že vše dobré, co člověk dostává, má od Boha. K Štědrému večeru se pojí také řada tradičních obyčejů, pomocí nichž se naši předkové snažili odhadnout průběh nového roku. Mezi tyto zvyklosti patří schování kapří šupiny pod talíř, pouštění lodiček, rozkrajování jablka, házení pantoflem, klepání střevícem na kurník, barborky, lití olova apod.

Večeře v Česku tradičně začíná rybí polévkou, jako hlavní jídlo se podává obvykle kapr nebo (pro ty, co ryby nejedí) vinná klobása. I se štědrovečerní večeří se pojí krajově mnoho obyčejů, které do určité míry přežívají, neboť dnes je tato večeře nejvýznamnějším rodinným společným jídlem celého roku.

Kapr coby hlavní večerní jídlo však v českých zemích nemá dlouhou tradici. Štědrý den zůstával postním dnem, a proto i charakter jídla byl postní; za maso se ovšem nepokládalo maso rybí. To však bylo v 18. století dražší než ostatní druhy masa, a proto většina domácností musela dávat přednost levnějším alternativám. Nejedl se pouze kapr, ale např. i lín, sumec a jiné sladkovodní ryby; obvykle byly připravovány nasladko.

Kapr se stal běžným štědrovečerním jídlem teprve ve 2. polovině 19. století. Klasickým způsobem přípravy – nejstarší dochovaný recept je z roku 1810 – je kapr načerno, který se připravoval tři dny a pekl se v omáčce z mandlí, rozinek, perníku, povidel, ořechů a sladkého piva. Podával se se šiškami, později s knedlíky. Tento recept však postupně kvůli své složité přípravě zcela z jídelníčku zmizel. Do české kuchyně však z rakouské kuchyně přišel kapr smažený.

Ke kapru se jako příloha podává bramborový salát, který ovšem taktéž nemá v české kuchyni dlouhou tradici. Rodinné recepty na salát jsou velmi rozmanité, co domácnost to jiné varianty, odborníci se domnívají, že se v české kuchyni objevuje až někdy během 2. světové války a že jeho původ tkví zřejmě v ruské kuchyni.

Ať už se těšíte na tradičního kapra nebo jiné delikatesy, podstatné je strávit příjemné chvíle se svými nejbližšími a nejmilejšími.